1. kapitola

11. ledna 2014 v 13:34 | Nathair |  Umění bojovat
Ahoj, tady jsem zase já. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Ami a Anet. Díky za komentáře, holky.
Váš Nathair


Vernon Dursley stál v obývacím pokoji svého domu. Bojoval s nechutí, že se u nich zase objevili ti lidé, ale na druhou stranu, konečně si odvedou toho kluka, který akorát zdarma jí jejich jídlo. Jenom tenhle fakt zabránil panu Dursleyemu protestovat, když kolem něj prošla eskorta, aby pomohli dopravit Pottera k někomu z jejich spolku.
"Máš všechno, Harry?" zeptal se ten, který - podle skromného názoru rodiny Dursleyových - vypadal jako bezdomovec.
Petunie vše pozorovala se zkřivenými rty. Do jejího domu nikdy nepřišel někdo, kdo by vypadal tak opotřebovaně. Osobně si myslela, že by bylo lepší, kdyby počkali venku, ale to už se jí do pokoje všichni valili a vypadali tak zvláštně s těmi hůlkami, že Petunie nechtěla riskovat, že je někdo ze sousedů uvidí.
"Všechno."
Harry narozdíl od Lupina mluvil hlasitě, jako by už mnoho dní předem oslavoval odchod od svých příbuzných. V ošuntělých džínách a vytaahném triku vypadal velmi pohuble, avšak radost z jeho obličeje přímo sršela.
Mezi ním a Dursleyovími nikdy nebyl vidět takový rozdíl.
"Skvěle, Pottere," přikývl muž s umělou bulvou vypadající jako mariňák, "ale pospěšte. Už chci být z tohole mudly prorezlýho sídla pryč."
Celá skupina se jako na povel otočila a bok po boku vyšli z předsíně na narychlo posekaný trávník (kamenou cestu ignorovali). Na konci se od nich Harry Potter odtrhl, aby za všemi zavřel dveře.
"Sbohem," prohodil, než těžké dveře bouchly o futra.
.........................................................................................................................................................
"Tak jaké bylo léto, Harry?" přiskočila Tonksová, aby zapředla rozhovor.
"Jako vždycky," odvětil tázaný a ušklíbl se.
Samozřejmě, že neříkal až tak pravdu. Jak by se ale měl mít, když mu zemřel kmotr?
"A jak sis ho užila ty?"
Tonks se nadšeně rozpovídala a vžila se do svého povídání tak, že si nepovšimla zastavení skupiny a vrazila do zad Moodymu.
"Jejda," pronesla na omluvu rozhořčenému bystrozorovi.
Vepředu Remus prudce švihl svoji hůlkou směrem do silnice a před ním se objevil Záchranný autobus.
Rázným pohybem umlčeli Stana a Moody zavrčel: "Grimmauldovo náměstí."
...........................................................................................................................................................
Harry ten dům neviděl rád. Byl temný, prolezlý hnusnými potvorami a byl to Siriusův dům. Nikdy se sem nechtěl vrátit.
"Já tam nepůjdu!" uslyšel z dálky svůj hlas.
"Cože?" šokovaně se zastavil Lupin.
"Nemůžu se tam vrátit, Remusi!" rozhodně zamítl.
"Nehraj si na slečinku, Pottere. Ta budova je pod Fidleiovym zaklínadlem. Proč bys tam neměl chodit?" rozhořčeně k němu Moody přistoupil.
"Zvedni se a padej dovnitř!" hrubě zatřásl chlapcovým ramenem.
"Uklidněte se! Dobře, Harry, nemusíš tam chodit. Sundej z něj tu ruku, Moody!" zavrčel Remus.
"A kam půjde?" ušklíbal se Moody.
"Do Bradavic," ozval se za nimi známý hlas.
"Nemýslím, že je dobré se tady venku hádat," pokračoval Brumbál.
"Albusi," pokývl na ředitele Bradavic neznámý bystrozor.
"Johnatane."
"Pojď, Harry. Měl jsem si uvědomit hned, že se sem nebude šchtít vráti," natáhl k Harrymu ruku.
Jakmile se jí brýlatý chlapec dotkl, zmizeli.
"To se ti povedlo, Pošuku!"
.......................................................................................................................................
Harry a Brumbál se objevili na neznámém místě. Okolo nich vedl neprostupný les a v korunách stromů houkali výři.
"Do Bradavic se nemůžeš přemístit, Harry," vysvětloval starší čaroděj, "právě jsme v lese kousek od Prasinek. Když půjdeme asi deset minut tímto směrem," mávl Brumbál doleva, "měli by jsme se objevit u zdní brány Bradavic.
"Harry, nebudeš v hradě jediný," znepokojeně se rozešli.
"Je mi to jasný, vím, že učitelé v Bradavicích zůstávají," chlapec zakroutil hlavou.
"Myslím tím, že tento rok v Bradavicíh zůstal i pan Malfoy."
V dálce spokojeně přežvykoval testrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 2. února 2014 v 20:54 | Reagovat

Kapku se v tom ztrácím, budu si to muset přečíst znovu...

2 Ami Ami | E-mail | Web | 7. března 2014 v 15:34 | Reagovat

Je to pěkné, ale taky nějak nevím co go :D

3 Kaisa FireFlie Kaisa FireFlie | E-mail | Web | 28. března 2014 v 21:38 | Reagovat

Je to zajímavé, musím uznat. Styl psaní zase trochu jiný než jsem zvyklá, ale což o to, i to se stává v lepších rodinách. Ale je pravda, že jsem trochu poztrácela nit příběhu, někde se zatoulala slovíčka a myšlenky a trochu bloudím, inu to nic nemění na faktu, že je potřeba pokračovat. Třeba je to natolik obsáhlé, že to v tom nevidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama